Tříkrálové putování
V neděli 6. ledna 2013, na svátek Tří králů, se 20 dětí ze 2., 3. a 4. třídy vydalo do Svojšic ke tvrzi hledat poklad, a také připomenout si tříkrálovou tradici. Počasí moc nepřálo, vytrvale mžilo. Přesto jsem v dobré náladě a s vidinou možného nálezu truhly s dukáty šlapali oborou, přes Chrtníky (lomy Majdalénka a Kozí kopec) a Cihelnu. Asi po hodině jsme dorazili ke zřícenině středověké tvrze.
Poklad byl nalezen a spravedlivě rozdělen. Když jsme posilnili a zahřáli horkým čajem z termosek, přesunuli jsme se na palouk za tvrz, kde nás manželé Hamerníkovi, sokolníci, seznámili s jestřábem a kánětem lesním (samičkami), poutavě vyprávěli o životě těchto krahujcovitých dravců a mohli jsme obdivovat výcvik, vzlety a lov jestřába Naidy. Než jsme se rozloučili, čekala nás ještě odměna: mohli jsme si opatrně pohladit samičku raroha Kláru a "popovídat si" k kňourem Pepou, kterému jsme přinesli chleba, pečivo mrkev a jablka. Spokojeně si pochrochtával, nevěděl, do které dobroty se pustit dřív.
|
|
|
 Další foto... |
Vraceli jsme se přes Cihelnu stojickou silnicí k hájovně, prošli jsme oborou a v poledne jsme byli zpět u školy. Trochu unavení, zvlhlí, ale bohatší o hezký zážitek a sportovní výkon (asi 7 km). Poděkování patří manželům Hamerníkovým, se kterými jsme se dohodli na další návštěvě v červnu, a manželům Kollárovičovým za pomoc při zajištění akce.
Vladimíra Lichnovská
Školní družina v zoo
Ve čtvrtek 25. října se děti ze 2.a 3. odd. ŠD vydaly do pražské zoo (12. návštěva). Z nádraží v Přelouči jsme vyjeli rychlíkem v 7.10 hod. a tak jsme už v půl deváté na Hlavním nádraží nastupovali do metra. Ještě několik stanic autobusem ze stanice Holešovická a už jsme v Tróji, u cíle. Protože se zahrada otvírá v devět hodin, patřili jsme mezi první stovku návštěvníků (když jsme zoo opouštěli, ukazovalo počítadlo přes 3500!)
|
|
|
|
Prohlídku jsme zahájili tradičně u pand červených, dál jsme pokračovali po návštěvě pavilonu indonéské džungle k ledním medvědům. Do vody se jim nechtělo, teprve se rozkoukávali. Jak dokáží skotačit a předvádět se, jsme viděli, až když jsme se před polednem vraceli kolem jejich proskleného výběhu do dolní části zahrady.
K oblíbeným žirafám jsme se nedostali, protože byla v rekonstrukci dřevěná přístupová lávka, tak jsme popojeli vláčkem na nejvyšší místo zoo. Tady jsme se posilnili a vyslechli zajímavý výklad o velbloudech dvouhrbých, kteří si z ruky paní ošetřovatelky pěkně pochutnávali na mrkvi. "Ptačí cestou" jsme sestoupili do dolní části zahrady, pozorovali jsme supy a marabu v obrovské voliéře a pokračovali k pavilonu goril nížinných. Odtud se nám ani nechtělo odejít, protože gorilí kluk Kiviju vyváděl pěkné skopičiny — no krásný malý rošťák.
|
|
|
Po návštěvě pavilonu kočkovitých šelem, kdy jsme také zahlédli ve venkovním výběhu ladného geparda, jsme přes opičí ostrovy zamířili ke gaviálům — vzácným vodním ještěrům. To už nás začínaly bolet nohy — téměř pět hodin už jsme šlapali zahradou. Na zakončení návštěvy jsme měli štěstí — nadchla nás drezůra lachtanů. Necvičí, že musí, ale že se tím sami baví a dostávají za každý předvedený kousek mňamku — rybu.
Autobus, metro, rychlík — konečně nádraží Přelouč. Bylo to prima, počasí dobré a před námi vidina tří volných dní. Tak zase za rok?
Vladimíra Lichnovská
Běh naděje
V sobotu 6. října se tradičně zúčastnili žáci naší školy Běhu naděje, humanitární akce, kdy je startovné věnováno na výzkum léků proti rakovině. Všichni sportovci absolvovali trať 2 km dlouhou, start i cíl byl na Pernštýnském náměstí.
|
|
|
Vítězem je každý účastník, protože přispěje na dobrou věc. Přesto bych chtěla vyzdvihnout výkon Tomáše Kelnara, který doběhl pátý, a Tomáše Juříčka, dvanáctého v cíli, z celkového počtu více než 130 sportovců.
Vladimíra Lichnovská
